Prohra je vždy prohrou, ale po některé zůstane hodně nepříjemná pachuť (Janovice), po jiné jste naopak spokojeni, neboť víte, že kluci udělali pro úspěch všechno a přesto prohráli, neboť soupeř byl ještě lepší než vy, případně i šťastnější. Za náš výkon na Ostravici se rozhodně nikdo se zúčastněných stydět nemusí.
Utkání mělo z naší strany několik fází. V té první, asi 30-ti minutové, byla hra vyrovnaná, domácím hrála velice dobře středová řada, my jsme zase větrali domácí po stranách hřiště a tak stav 1:1 byl asi spravedlivý. Na naši škodu jsme ještě velmi mnoho náběhů zabili zbytečným otálením s přihrávkou za obranu.
Druhá fáze. Potom do konce poločasu převzala iniciativu vynikající středová řada domácích a rychlými přihrávkami i důrazem kolem našeho vápna vytvořila velký tlak, z kterého také dvakrát skórovala. Nutno podotknout, že jsme jim to patřičně ulehčili, protože u druhého gólu vedl domácí hráč míč od naší střídačky až na vápno a nikdo nebyl schopen jej přerušit. Navedl míč na střed šestnáctky a krásně zavěsil za tiché asistence našich beků a halfů. Když už jsem věřil, že se stav do půle nezmění, přišla další obrovská hrubka našeho obránce, kdy výborně přečetl hru, vystoupil z obrany, získal míč a postupoval do odkryté soupeřovy poloviny. Zcela nepochopitelně ovšem odevzdal míč nejbližšímu hráči soupeře a ten, neboť celý náš manšaft byl v dopředném pohybu, poslal míč do rozhozené obrany a pro domácí nebyl problém tuto situaci vykombinovat a s přehledem zavěsit. Náš problém v této fázi hry byl v tom, že jsme opustili systém rychlých přihrávek po zemi a pohybu všech hráčů a zcela nesmyslně jsme začali nakopávat dlouhé vysoké míče, které urostlí zadáci soupeře s přehledem sbírali a my jsme nebyli schopni podržet míč na soupeřově polovině. Tak jsme se pod tlak vlastně dostali sami.
Třetí fáze. Nevím, co se dělo v kabině domácích o přestávce, ale to, jak vlétli do druhého poločasu bylo neskutečné. Nebyli jsme schopni dostat míč ani výkopem na soupeřovu polovinu a kombinace domácích byly úžasné. V těchto chvílích určitě domácí příznivci zažívali euforii a my jen čekali, jak to dopadne. Dočkali jsme se, samozřejmě špatně! 4:1. A přicházely další šance a naše bezmoc. V tuto chvíli byly naše akcie na bodu mrazu a určitě by se v areálu nenašel nikdo, kdo by na nás vsadil byť jen zlomený pěťák. Tempo domácích bylo zběsilé a není v moci nikoho vydržet takto hrát celý poločas. Domácí si na chvíli odfrkli a zřejmě s vidinou lehkého dohrání utkání ztratili koncentraci.
Čtvrtá fáze. Asi od 57´ si kluci zřejmě řekli, že s tím ještě něco udělají. Domácí z jejich stoického klidu nevyvedlo ani to, že během pěti minut jsme se dostali do čtyř šancí, z nichž minimálně dvě byly brankové. Tomáš Horňák a Honza Plonka místo zakončení z nějakých desíti metrů sami před bránou, volili přihrávku na zoufale volající spoluhráče. Ani jedna přihrávka k nim ale nedoputovala, domácí míč vždy odkopli do bezpečí. Nutno podotknout, že by dávali do prázdné. Martina Vavrince vychytal domácí gólman a Petrovi Bílkovi Lukáš Sloboda naběhl do ofsajdu, takže mu přihrávku prakticky znemožnil. V 65´přišel krásný průnik Pavla Tománka přes tři domácí obránce, poté položil i brankáře a kolem něj snížil na 4:2. To nás ještě více povzbudilo a dál jsme pokračovali v útočných snahách. V těchto okamžicích se domácím nedařilo se dostat zpět do hry. V 75´ Lukáš Sloboda převzal míč v ofsajdové pozici, šel sám na branku a proměnil. 4:3. Pomezní signalizoval, ale hlavní, který byl u celé akce velmi blízko, správně postřehl, že míč k němu vyslal domácí bek a výborně vyhodnotil situaci a branku správně uznal. A, že to vzal na sebe, je jedině správně, od toho je hlavní. Chvíli poté Radim Číž kopal standardku a na pětce, sám před brankářem, nezasáhl míč Pavel Tománek. Samozřejmě, že i my jsme toho měli plné kecky a tlak povolil. Přesto snaha o vyrovnání zůstala. Jenže hra na riziko nese úskalí otevírání obrany, čehož domácí v 84´ dokonale využili a trestali na 5:3. My jsme ale přesto nesložili zbraně a v 85´ Radim Číž krásně povodil domácí beky, položil si gólmana a svou podpírací, prakticky dřevěnou, nohou zavěsil. 5:4. Do konce zbývalo ještě pět minut, ale nakopávanými míči jsme už domácí k dalším chybám nedonutili. Sice tedy prohra s velmi divokým skóre, ale nádherný fotbal, pro který se určitě vyplatí na vesnickou kopanou chodit. Musím také podotknout, že k úrovni utkání velmi přispěli i rozhodčí, kdy především hlavní, s velkým citem pro hru, nechal oba soupeře hrát a pískal jen, když to bylo opravdu nutné. A soupeřova záložní řada, to je zřejmě přání mnoha trenérů na této i vyšší úrovni.
Krásný fotbal, v krásném prostředí, s výborným, korektním soupeřem. O to víc blahopřeji klukům k výkonu a děkuji za krásný fotbalový zážitek.
TJ Ostravice : TJ Sokol Baška 5:4 (3:1)
sestava TJ Sokol Baška: Bernatík – Kowalczyk, Baran, Horňák, Tománek – Bílek, Číž, Plonka, Sloboda – Bugna (54' Carbol), Vavrinec
trenér: Eduard Oslejšek
autoři golů: 20' Bugna, 65' Tománek, 75' Sloboda, 85' Číž
UPOZORŇUJEME FANOUŠKY, že v úterý dohrávají žáci své mistrovské utkání a ve středu pak také družstvo mužů, když doma přivítá palkovické fotbalisty.
